Nic netrvá věčně

16. července 2015 v 17:03 | Sarah |  Úvahy
Původně jsem tady o tom vůbec psát nechtěla. /Proč takhle začínám všechny pesimistické články?\
Ale teď už chci.
Protože vím, že nejsem sama.
(Opět ti moc děkuju, Kari...)




Je tomu sotva pár dní, kdy jsem dočetla knihu Děti Marie Terezie (mám o ní udělat článek s recenzí?), která mi opět představila i ten netradiční pohled na svět v mém oblíbeném rokokovém osmnáctém století a dovolila mi o něco blíže nahlédonut do soukromého života panovnické rodiny.
Nyní se však nechci rozplývat nad mým oblíbeným rokokem.
Nyní se chci rozplývat nad něčím jiným. (Ano, klidně to nazvěme rozplýváním.)
Nyní se budu rozplývat nad něčím, co fascinovalo Isabellu Parmskou, mnoho lidí zmíněných v této knize a i samotnou Alžbětu Bavorskou známou jako Sisi.
Nyní se budu rozplývat nad doslova ne smrtelným tématem.
O smrti.

V zimě dostal tetin kocourek rakovinu. Na levé pacce se mu udělal nádor.
Já sama doma kočky mám a strašně jsem se vylekala, že by naše kočky taky mohly onemocnět. Trochu jsem se uklidnila až poté, co jsem si na internetu našla, že takové nemoci většinou postihují jen kočky šlechtěných plemen, jako je právě tetin kocourek. Naše jsou normální evropské domácí, kterým se také může objevit nádor, ale šance je už menší.
Tetin kocourek, kterému říkala Míša, se ze začátku držel. V pohodě jedl a pil, jen o něco déle spal a kvůli nádoru kulhal. Teta chodila po veterinářích a prostě dělala všechno, co se dalo.
Poslední červnový pátek později večer však teta našla Míšu zcela nehybného. Sice ještě žil, ale už se nedokázal postavit, natož si zajít na záchůdek.

Následující den ho nechala utratit.

Už by se jen trápil. Teta o něj pečovala s velkou láskou. Kupovala mu drahé granule, dostával několik kapsiček denně, pravidelně ho teta česala a celý den byl po jejím boku. Jsem si jistá, že život si Míša užil. Ano, já vím, je to ,,jen kočka", ale i tak... Každé kočce se nedostane takové péče.
Tato společně s mnoha dalšími událostmi, které se udály nedávno, mě přinutily zamyslet se. Co bude po smrti? To jakože zavřeme (nebo nám je někdo zavře za nás) oči a už je nikdy neotevřeme a dál nic? Jenom budeme ,,hnít v rakvi", jak říká jeden knížní hrdina, jehož jméno mi nyní vypadlo? Nebo se z nás stanou duchové a budeme strašit? Anebo nám narostou křídla a naše duše odletí do nebe?
Proč vlastně žijeme, když beztak jednou zemřeme? Proč vůbec existuje tenhle svět? Proč?

Ano, já vím, tohle jsou možná až příliš melancholické myšlenky vzhledem k mému věku, ale snad každý se nad tímhle aspoň jednou zamyslí. Vlastně to zkoušelo už mnoho lidí před námi. Jak to, že na nic nepřyšli? Jak to, že jejich depresivní nálada vedoucí k těmto myšlenkách nepřinesla žádné odpovědi?

Proč?


,,Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít."
-J. R. R. Tolkien

,,Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít."
-Honoré De Balzac

,,O život můžeme přijít různě. Smrt je jen jednou z možností."
-Robert Fulghum

,,Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby."
-Mark Twain

,,Ze všeho divného, co jsem kdy slyšel, je nejdivnější, že se člověk bojí, ač ví, že smrt, náš nutný konec, přijde, kdy přijít má."
-William Shakespeare

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sasha Sasha | Web | 16. července 2015 v 17:14 | Reagovat

citáty nakoniec sú krásne - ako aj cela uvaha, fakt dost zaujímavé! :) a celkom by som ocenila članok ako recenziu na knižku, hoci rokoko nie je moje obľúbene obdobie a dejepis už som odsunula bokom, aj tak ma to zaujalo :)

2 Sarah Sarah | Web | 17. července 2015 v 11:09 | Reagovat

[1]: Moc děkuju! :) Recenzi tedy určitě udělám. :)

3 stay-high stay-high | Web | 18. července 2015 v 15:01 | Reagovat

kocurika mi je luto,, ja mam doma tiez dve macicky a bola by som velmi nerada aby museli odist takymto sposobom. Sa mi tisli slzy do oci ked som toto citala.

4 mylifeaskari mylifeaskari | Web | 24. července 2015 v 13:35 | Reagovat

Není zač :))) (a jak už jsem psala jednou v komentáři pod mým článkem ) toho kocourka je mi líto, ale bylo to lepší než aby se trápil... :) Ta úvaha se mi moc líbí :) A citáty jsou taky nádherné:)) jinak určitě napiš tu recenzi :)

5 (Ne)známá (Ne)známá | Web | 8. srpna 2015 v 9:33 | Reagovat

Ahoj, děkuji za Tvůj komentář, máš velmi zajímavý blog, a skvělé úvahy, jen tak dál. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



DESIGN FOR DREAMER AURORA
© 2015