Nikdy nezapomenu, nikdy

30. června 2015 v 11:20 | Sarah |  Drabble challenge
16. července 1943
Dnes mám své třinácté narozeniny. Dnešek však není veselý ani trochu, neboť stejně tak jako v předchozích dnech mé probouzení provází pocit nejistoty, zda dnešek přežiju. Ano, já vím, nejsem židovka, ale mnoho našich sousedů již samo skončilo se životem, nebo byli zabiti kvůli sebemenším překročení pravidel.
Matka tvrdí, že aby zase mohl nastat mír, musí být boj. Jenomže on ten boj trvá až nějak moc dlouho, nemyslíte? Bůhví, jak ještě dlouho bude trvat.
A tak si chvíli zkracuji psaním do svého nového deníku. No dobře, úplně nejnovější není, ale dostala jsem ho jako dar od rodičů a opatruji ho jako oko v hlavě.
Přemýšela jsem, že bych ho mohla zasvětit do svých povídek, stejně jako své ostatní sešity. Pak jsem si ale vzpomněla na mou kamarádku Kláru a její nápad psát o svém životě. A tak to dělám taky.
Podle matky se na válku bude vzpomínat ještě hodně dlouho, a pokud si budu zapisovat všechny detaily svého všedního života a zápisky se zachovají, budou mít velkou hodnotu.
Ale já si jsem už teď jistá, že bych je nikdy neprodala. Zcela živě vidím v hlavě sebe jako starou babičku sedící na křesle, obklopená kočkami, jak si svůj deník čtu a prstem přejíždím nyní již nažloutlé strany papíru. Jednou ho dám svým dětem a ty ho dají svým dětem a takto se bude dědit, dokud na něj někdy někdo nezapomene. Stejně tak se v naší rodině dědí deník mé babičky. No řekněte, nejsme taková deníky dědící rodinka?
Další věcí, kterou si jsem jistá je, že pokud válku přežiji, její konec budu oslavovat hojně a každý den budu žít tak, jako by to byl můj poslední (což sice dělám už nyní, ale moje možnosti jsou omezené a po válce to zase bude jiné, nebo aspoň v to doufám). Že se nikdy nezachovám tak, jak se chovali ti nad námi. Že nikdy nepromrhám ani jedinou sekundu svého života něčím, čím bych někoho ranila, ať už fyzicky, nebo psychicky. Že nikdy nezapomenu. Nikdy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karkulka17 Karkulka17 | 30. června 2015 v 13:19 | Reagovat

:-(

2 Sarah 😺 Sarah 😺 | Web | 30. června 2015 v 16:17 | Reagovat

Je to skvěle napsané.
O druhou světovou válku se hodně zajímám a tak vím, že ani pro křesťany tehdy nebyl život lehký. Byla bych neuvěřitelně šťastná, kdybych si mohla přečíst něco tak vzácného, jako zápisky z této doby.
Naštěstí existuje například Deník Anny Frankové. Tu knížku konkrétně nemám, ale viděla jsem film a mám i knihu o deníku Anny Frankové.

Taky si píšu deník a ani nečekám, že by z něj bylo nějaké veledílo, jelikož žiju v době, která je zajímavá jedině tím, že se pomalu, ale jistě hubíme, ale stejně jako.. uhm.. z pohledu dívky, o které píšeš v článku si přeju, aby si můj deník přečetly moje děti, aby veděly, že i já jsem bývala jako ony.

(Do Sb tě samozřejmě beru, taky jsem plánovala se k tobě zapsat :))

3 jursky-svet jursky-svet | Web | 30. června 2015 v 17:16 | Reagovat

Nádhera! Božská nadhera!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Začátek zaujme tak starým datem pak návazností na historii a hnedka člověkém projde - já čtu článek o tragédii. A potom to končí tak kouzelně. Nejlepší článek na téma týdne který sem četl!

4 Xanomes Xanomes | E-mail | Web | 30. června 2015 v 17:58 | Reagovat

To je skutečně napsané jako kdybys byla ta dívka, která to prožila. Povedlo se ti to, super :)

5 mylifeaskari mylifeaskari | Web | 30. června 2015 v 18:27 | Reagovat

Wow! Naprosto boží článek :o Tohle se ti fakt povedlo! :) :3

6 M3S M3S | Web | 3. července 2015 v 12:33 | Reagovat

krasne napisane Sarah ako vzdy :) pomaly dohanam všetko zameskane lebo aj na som blogu bolo kvoli skuskovemu pusto :)
naozaj by bolo velmi zaujimave citat niekoho dennik z tejto doby, bolo by to fakt pekne dedicstvo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



DESIGN FOR DREAMER AURORA
© 2015