Červen 2015

Nikdy nezapomenu, nikdy

30. června 2015 v 11:20 | Sarah |  Drabble challenge
16. července 1943
Dnes mám své třinácté narozeniny. Dnešek však není veselý ani trochu, neboť stejně tak jako v předchozích dnech mé probouzení provází pocit nejistoty, zda dnešek přežiju. Ano, já vím, nejsem židovka, ale mnoho našich sousedů již samo skončilo se životem, nebo byli zabiti kvůli sebemenším překročení pravidel.
Matka tvrdí, že aby zase mohl nastat mír, musí být boj. Jenomže on ten boj trvá až nějak moc dlouho, nemyslíte? Bůhví, jak ještě dlouho bude trvat.
A tak si chvíli zkracuji psaním do svého nového deníku. No dobře, úplně nejnovější není, ale dostala jsem ho jako dar od rodičů a opatruji ho jako oko v hlavě.
Přemýšela jsem, že bych ho mohla zasvětit do svých povídek, stejně jako své ostatní sešity. Pak jsem si ale vzpomněla na mou kamarádku Kláru a její nápad psát o svém životě. A tak to dělám taky.
Podle matky se na válku bude vzpomínat ještě hodně dlouho, a pokud si budu zapisovat všechny detaily svého všedního života a zápisky se zachovají, budou mít velkou hodnotu.
Ale já si jsem už teď jistá, že bych je nikdy neprodala. Zcela živě vidím v hlavě sebe jako starou babičku sedící na křesle, obklopená kočkami, jak si svůj deník čtu a prstem přejíždím nyní již nažloutlé strany papíru. Jednou ho dám svým dětem a ty ho dají svým dětem a takto se bude dědit, dokud na něj někdy někdo nezapomene. Stejně tak se v naší rodině dědí deník mé babičky. No řekněte, nejsme taková deníky dědící rodinka?
Další věcí, kterou si jsem jistá je, že pokud válku přežiji, její konec budu oslavovat hojně a každý den budu žít tak, jako by to byl můj poslední (což sice dělám už nyní, ale moje možnosti jsou omezené a po válce to zase bude jiné, nebo aspoň v to doufám). Že se nikdy nezachovám tak, jak se chovali ti nad námi. Že nikdy nepromrhám ani jedinou sekundu svého života něčím, čím bych někoho ranila, ať už fyzicky, nebo psychicky. Že nikdy nezapomenu. Nikdy.

Závislá na historii?

30. června 2015 v 9:13 | Sarah
…aneb jak se zrodila má obliba k Marii Terezii

Konečně prázdniny!

29. června 2015 v 15:15 | Aurora
Po delší době i já přidávám nový článek. Svou neaktivitu vám někdy vysvětlím, ale nyní si nekažme náladu. Vždyť konečně začaly prázdniny!

Nebyla to klasická lovestory

29. června 2015 v 11:02 | Sarah |  Deník
Už jsem zmiňovala, že náladu mi v této době dokáže spravit jeden jediný člověk. Ano, mluvím o něm. Kari mě přivedla na nápad napsat o nás dvou článek, a tady je. Není to klasická lovestory a nevím, jestli to se svou aktuální depresí zvládnu napsat tak, jako bych to napsala normálně, ale potřebuju přijít na jiné myšlenky… A tohle by mi přece jenom mohlo pomoct.


A teď pravdu

17. června 2015 v 14:29 | Sarah |  Deník
Ano, i tento článek začnu zmínkou o své nekativitě, stejně jako v tom předchozím, ve kterém jsem se vymlouvala na školu. Jistě, škola na to má taky velký vliv, ale doopravdy je v tom něco jiného. (Ne, Magicmaxi, opravdu nejsem na žádné dovolené ani nic podobného, i když už bych to potřebovala.) Původně jsem se o tom tady vůbec nechtěla zmiňovat, ale už mi došlo, že to v sobě nemůžu dál dusit a musím se někde svěřit.


Neaktivita \ škola

10. června 2015 v 15:35 | Sarah |  Oznamy
Ahoj,
dneska se chci omluvit za to, že již déle nevyšel žádný článek, ale jistě nejsem jediná, kdo nemá čas ani na sebe, natož na nějaký blog. Škola mě strašně vyčerpává… Dobrou správou je, že jsem dneska napsala poslední test, takže by to už zase mělo být dobré. Času bude dost. Nebo teda doufám.
Už mám vymyšleno plno článků, takže se nebojte.
Moc se omlouvám…
Sar



DESIGN FOR DREAMER AURORA
© 2015