Noční můra

26. dubna 2015 v 12:15 | Sarah |  Drabble challenge
První den Drabble challenge patří povídce na téma ,,Noční můra" a já napsala tohle. Jsem zvědavá, co mi na to řeknete! :D


,,Milý deníčku," napíšu si do svého sešitu, ,,dneska jsem měla příšerný den...
Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat a málem jsem spadla na schodech, a to podotýkám, že karta, kterou jsem si dnes vytáhla, mi měla přát štěstí. Do školy jsem přišla pozdě a ta stará kráva si zase dala záležet, aby mě před ostatníma co nejvíc ponížila.
Někdy si říkám, že učitelkám by neměli dávat zaměstnání podle vzdělání, ale podle toho, jak se chová ke svým žákům a jak umí vyučovat. Kdyby to takhle dělali, na celou školu by vždy spadala pouze jedna učitelka.
Další hodinu jsme měli psát test z matiky. Vždycky mi to šlo úplně v pohodě, ale tentokrát se něco stalo a já si připadala jako prvňáček u tabule, po kterém chtějí věci, které se učí na vysoké.
Úplně se mi rozklepaly ruce a já jen lapala po dechu. Ne, prostě to nešlo. Neptejte se mě, co se stalo, neboť já sama nevím. Tohle učivo jsem vždycky v pohodě zvládala a najednou jsem tak zmatkovala. S pětkou jsem byla smířená už na začátku, takže to pro mě nebylo žádné překvapení, když další stará kráva předevšema četla známky. Pro ostatní to ale šok byl. No jo no, je divné slyšet, že největší šprtka školy a jedničkářka od první třídy najednou dostane pětku. Hm, co ale nadělám.
Štěstí mi nemělo přát ani následující hodinu, kdy mi v žákovské přibyla další pětka z angličtiny. K těm později přibyla trojka ze zeměpisu a čtyřka z dějáku. Když se daří, tak se daří.
Ty další hodiny už jsem jak tak zvládla, nejhorší byl snad oběd. Nejenže nám dali lazaně, ze kterých jsem se pozvracela, ale ještě za mnou zase přišla ta banda a začala mi nadávat a kopat všude možně. Ano, byly u toho učitelky. Ano, byly to ty krávy. Ne, nic neudělaly. Ano, z nosu mi tekla krev. Ne, těm děckám jsem nikdy nic neudělala. Ne, nevím tedy, proč to dělají.
Domů jsem se chtěla dostat na svém starém rozvrzazaném stoletém (no dobře, třicetiletém) kole, které se však pár metrů za školou rozhodlo, že mě naposledy nechá šlápnout do pedálů a svou funkčnost ukončí. Já spadla a s popálenýma nohama a rukama domů došla po svých. A že je to vážně dálka! Naštěstí mě nikdo neviděl, heh.
Musel být na mě směšný pohled. Nešťastná a utahaná holka s roztrhaným oblečením a těžkým batohem tahající staré kolo, které už dávno patří do šrotu.
Když jsem konečně došla domů, nikdo tam nebyl, a tak jsem si řekla, že si zajdu na svou houpačku. Tohle mě vždycky dokázalo uklidnit a já to opravdu potřebovala. Ó, jaká to chyba!
Sedla jsem si a rozhoupala se, ale pak jsem si všimla toho obrovského pavouka, který mi lezl po noze. S ječením jsem se ho snažila setřást, ale omylem jsem zklouzla a spadla na zem. Provaz se mi nějak zamotal o ruku, čímž mi ji popálil. Hrozně to bolelo. Doma jsem si na to aspoň dala led, ale i tak je to obrovská modřina.
Nemělo smysl už nic dělat, tak jsem si šla lehnout. Za chvíli mi ale začal vyzvánět mobil a na obrazovce se objevilo číslo mého kluka. Dneska večer se chce sejít a vážně si promluvit. Mám ještě půl hodinky, tak už půjdu..."
Hrozně mě z toho psaní bolela ruka a ještě k tomu byla dvojnásobně spálená, a kdyby to někdo viděl, jistě by si myslel, že mi šiblo. Vzala jsem si tedy triko s dlouhým rukávem a nejdelší kalhoty, jaké jsem našla. Přes ty modřiny na obličeji jsem si dala trošku mejkapu a zacuchané vlasy spletla do copu.
Už jsem si myslela, že ten den nakonec skončí dobře. Och, ta naivita. Můj kluk mi řekl, že si našel jinou a chce se rozvést. Na to jsem mu jenom kývla a s brekem vyběhla z restaurace přímo na cestu. A pak už následovalo jen troubení, silné světlo a BUM!
Najednou jsem se probudila ve své posteli, živá, zdravá, bez jakýchkoli modřin. Podívala jsem se na mobil a zjistila, že mi můj kluk poslal zprávu:
,,Krasne rano milacku! Miluju te"
Pro jistotu jsem se ještě podívala do svého deníku. Nic z toho, co jsem tam napsala, tam nebylo. Konečně jsem mohla říct, že to byl jen zlý sen.
Když mě dneska ve škole neuvidí, jistě se nic nestane, pomyslela jsem si a pokračovala ve spánku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Astrid Astrid | Web | 27. dubna 2015 v 14:34 | Reagovat

Jde vidět, že smůlou si nešetřila :D No není nad takovou noční můru...
Někdy se mi zdají podobné, ta jídelna mi jednu noční můru úplně připoměla :D
Myslím, že si zatím vedeš velmi dobře, těším se na další dny challenge :)

2 Xanomes Xanomes | E-mail | Web | 27. dubna 2015 v 19:55 | Reagovat

Skvěle jsi to téma zpracovala :)
Po pravdě, něco takového bych zažít nechtěl. A naprosto souhlasím s Astrid, těším se na další dny challenge ;)

3 M3S M3S | Web | 28. dubna 2015 v 21:20 | Reagovat

rozbite zrkadlo, cierna macka, urieknutie .... na zahnanie takejto smoly by nestacilo ani milion zajacich labiek :D ... ked padla z hojdacky a pisala si ze ,,lano sa mi omotalo,, uz som cakala ze okolo krku, az mi zle prislo :D pekne, prvy den vyzvy za tebou, dobry zaciatok, len tak dalej :)

4 Sarah Sarah | Web | 29. dubna 2015 v 17:20 | Reagovat

[1]: Děkuji! :)
Vtip je v tom, že většina věcí z této povídky se mi opravdu stala, a bohužel v jednom měsíci. Nikdy jsem na apríl nevěřila, ale teď už asi začnu... :D Koho by zajímalo, co přesně z povídky byste našli v mých vzpomínkách, tak konkrétně to ráno (od té doby si budíka nastavuju tak, aby mě probudil o deset minut dřív), dále ten test z matiky a následující příšerné známky, z kázání zvracím odjakživa a nakonec i ta houpačka, což se mi stalo tento víkend... :D Vymyslet to pro mne tedy nebyl problém! :D

[2]: Mockrát děkuji! :)

[3]: Asi tak :D Když jsem to psala, automaticky jsem napsala ,,okolo krku’’ a všimla si toho až později :D Moc děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



DESIGN FOR DREAMER AURORA
© 2015